Slovníček

Původem francouzské označení vojenské posádky. Bylo převzato do němčiny - die Garnison se stejným významem. Ve vojsku se běžně používal tento výraz i pro slangový název posádkového vězení i když správně celý název posádkového vězení je der Garnisonsarrest nebo das Garnisonsgefängnis - posádková věznice. Takže si to vojáci zkracovali na: garnizon, garnizona, případně garňák. Podrobnosti o pražském posádkovém vězení jsou zde

„Tohoto muže,“ řekl vrchní štábní lékař z komise, ukazuje na Švejka, „odvedete dolů do kanceláře a počkáte na naši relaci a raport. Na garnisonu už mu to kušnění vyženou z hlavy. Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a ještě kušní a dělá si legraci ze svých představených. Myslí si, že jsou zde jen kvůli jeho zábavě, že je celá vojna legrace, špásovná věc. Oni vám to, Švejku, na garnisoně ukážou, že vojna není žádná sranda.“

Z hradčanského garnisonu vedla také cesta přes Břevnov na motolské cvičiště. Napřed šel v průvodu bodáků člověk s řetízky na rukách a za ním vůz s rakví.

Šli vážně vedle chodníku a dívali se občas úkosem na Švejka, který kráčel uprostřed a salutoval kdekomu. Jeho civilní šaty ztratily se ve skladišti garnisonu i s jeho vojenskou čepicí, s kterou šel na vojnu. Než ho propustili, dali mu starý vojenský mundur, který patřil nějakému břicháči a o hlavu většímu, než byl Švejk.....Vojenská čepice, kterou mu též na garnisoně vyměnili, šla mu přes uši.

A proto čahoun řekl k malému: „Kdyby moh, tak by utek.“
„A proč by utíkal,“ ozval se malý tlouštík, „je tak jako tak na svobodě, venku z garnisonu. Tady to nesu v paketu.“

Vypadalo to tak, že nemá rád, když po jeho inspekci zůstal vůbec někdo na živu. Měl manii přeložit vždy důstojníka na nejnepříjemnější místa. Stačilo to nejmenší, a důstojník se již loučil se svou posádkou a putoval na černohorské hranice nebo do nějakého opilého, zoufalého garnisonu v špinavém koutě Haliče.

Toho se lek a hned dal do kanceláře zavolat našeho supáka Schreitra a ten mě musel vodprosit přede všema oficírama za to slovo ,vechter’. Potom mne dohonil na dvoře a voznámil mně, že vode dneška mně nadávat nebude, ale že mě přivede na garnison. Já jsem si vod tý doby dával na sebe největší pozor, ale neuhlídal jsem se.

Ten tam měl knih, panečku! Samý knihy vo odzbrojení, o míru mezi národy. Za to putoval na garnisonu a vod tý doby jsme měli vod něho pokoj,

Von votočil na mne koně a řek, že kdyby to bylo ve válce, že bych musil vystoupit z řady a že by mne dal vodstřelit, a teď že mne dá zavřít na garnison, ale měl jsem veliký štěstí, poněvadž když to jel voznámit ke štábu, tak na cestě se mu splašil kůň, von spad a zlámal si, sláva bohu, vaz.“